Váha z pátku patnáctého a další kuriozity

17. října 2010 v 13:29 | Míša
Ahojte!!
Jsem teď trochu ve skluzu a proto se s páteční váhou ozývám až teď. Ale je to možná dobře. Když jsem totiž v pátek vlezla na váhu, zděsila jsem se a možná by se ve mně krve nedořezal, jelikož jsem přibrala na 86,2, takže tuším půl kila.  Plánovala jsem jak asi bude vypadat tento článek: "do (pr)háje, to snad není možný, asi se na to vy****(...)". No a z legrace jsem si stoupla na váha i dnes ráno, jaké bylo moje překvapení, když se tam objevilo číslo 85,4 :D Nechápu, váha si ze mně dělá dobrý den. Asi jí brzo popřeju dobrou noc a našetřím si na novou, inteligentnější ;)
Poctivě ale zapíšu váhu páteční:

15.10,2010:

86,2 kg

No a jak jinak žiju/přežívám/užívám/balancuju/přemítám...?

          Škola...ach ta škola...je to hrozný, čím víc se člověk snaží, tím víc se to všechno se*e. Ale není to zase tak černé. Snažím se najet na nějaký systém, kdy se budu fakt učit, alespoň do pro mně důležitých předmětů. A ty ostatní se budu snažit moc nepřehlížet, ať si nedělám ostudu čtverkama, jako doposud :S .
Jinak u nás taky straší nová maturita. Jak učitelé, tak děcka nejsou z testů a organizace zkoušky moc nadšení, no, já tuhle maturitu taky nechci a to by pro mne prý měla být jednoduší, bo jsem na gymplu. Ale já nechci mít jednoduší maturitu za cenu toho, že zakroužkovat a, b, c test dokáže kdokoliv a v podstatě to může natipovat a uspět stejně, jako někdo, kdo se fakt učil. A nejabsurdnější je to kontrolování, kdo v danou minutu pije, smrká, no a na záchod nesmí vůbec?! Ale otázku maturit nechci otevírat, ještě se mi tu strhne neřízená diskuze a budu litovat, že jsem něco napsala. ; Občas teď ještě chodím na brigádu, peníze se vždycky hodí :) ale těžký to skloubit s učením. 

          A ON? nic. Akorát já zase padám do propasti jeho hlubokých očí  a když končí škola, tak přesto že vím, že zítra bude zase, je mi líto, že už ho neuvidím, ten den. Jsem hloupá. Tohle nechci, chci na něj zapomenout, mluvila jsem o tom s J. a shodly jsme se na tom, že prostě musím přežít do maturity, no a pak už se nikdy nemusíme vidět. Jenže já mám pocit, že kdybych to odmítnutí (myslím si, že nic jiného, než odmítnutí nehrozí) slyšela z jeho úst, kdybych mu to prostě všechno řeka a slyšela to NE, bylo by možná jednoduší se s tím srovnat. Prošla bych si asi nehoráznou depkou, ale byla bych z toho venku a neřešila tyhle coby, kdyby. No jo, kdyby někde žily ryby...(znáte to).


Tak jo, pokud se někdo prokousal až na konec článku, tak děkuji za trpělivost :D
Mějte se krásně, já se zase někdy ozvu a těším se na komentáře ;)
Vaše Míša:)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Oliverova Oliverova | Web | 18. října 2010 v 11:51 | Reagovat

joo holka, tím si prošla snad každá holka na střední :). Znám dobré konce, i špatné. Já se tedy nikdy neodhodlala udělat nějaký krok (vypadala jsem děsně a sebevědomí v minusových hodnotách). Zpětně ale nelituju, bylo to takový zaláskování (čímž nechci nijak snižovat tvůj vztah k dotyčnému).

Když později už na vejšce se situace zopakovala, už jsem tu odvahu našla. Protože ten už stál skutečně za to. A hlavně jsem cítila zájem i z jeho strany (vyšlo to, i když jsem se později hodně natrápila).

Tak ti přeju, abys byla nad věcí, ono to určitě dopadne tak, jak to dopadnout má.

2 přítelkyně přítelkyně | Web | 19. října 2010 v 13:38 | Reagovat

proč seš si tak jistá, že odmítne? vždycky si říkám, že je mnohem lepší litovat něčeho co jsem udělala než něčeho co jsem udělat chtěla, ale odvahu nesebrala.. držím Ti palce at se rozhodneš jakkoliv

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama