+/- aneb stále omílám jednu věc dokola

17. listopadu 2010 v 12:17 | Míša
Nedá se nic dělat, rozhodla jsem se vás zase otravovat článkem, zabývajícím se vším možným, co už jste tady všechny četly a co už pro vás musí být asi stejně otravné, jako pro moje kamarádky. 
Prostě se z toho potřebuju vypsat a pokud nechcete, nečtěte to,...  (opravdu, článek obsahuje nehorázné hlouposti a je plný blbých  keců, takže jen pro vás, kdo si chcete přečíst zase jeden z mých trapných výlevů  ;) )

Mám neustále v hlavě jedinou osobu a mám už toho dost! Prostě pořád přemýšlím nad plusy a mínusy možného přiznání se k tomu, že mi ukradl srdce. (Počkat, zloděj je přece on, on se má přiznávat:D, jenže o tom asi ještě neví...) 

plusy:
-uleví se mi, konečně něd tím nebudu muset tolik přemýšlet
-všechno zlé je k něčemu dobré
-co mě nezabije, to mě posílí

mínusy(ty se vždycky hledají snáz:) :
---uvažujme ve stylu nejpravděpodobnějším a to odmítnutí. :
-ztratím kamaráda
-chvíli budu smutná, ale to přece přežiju
-ublížím mu, protože pro koho by bylo příjemné, kdyby se do něj zamilovala tlusťoška jako já

ALE co když je to tak, že když někoho znáte jedenáct let, zapomínáte vnímat, jak vypadá a máte ho rádi jako člověka, máte rádi jeho osobnost atd. 

Nehledě na to, že mě hrozně štve skutečnost, že si někdo ani nevšimne, když člověk viditelně zhubne. A taky naznačovat nic nestačí, protože prostě neumí číst mezi řádky, nebo možná umí, ale nechce, protože je to zátěž na mozek. Řekne mi, že mám občas přemýšlet, než něco plácnu. No, když nechápe dvojsmysly a jinotaje, tak ať se de vycpat!!! On by měl přemýšlet, něž bude flirtovat s každou, protože některá blbka jako já se na to může chytit a pak toho (on) bude litovat. A nejvíc mě dostalo když jsem se kdysi bavila s kamarádkou a na půl z legrace jsem řekla, že beztak skončím v garsonce s kočkou a sama a on to slyšel a řekl něco ve smyslu, že se nemám bát, že mě jednou určitě někdo bude mít rád. Tak proč ne on? 
Do haj... proč ne on? Dyť nejsem tak škaredá, jsem tlustší, ale něco se s tím snažím udělat,a on to moc dobře ví,... Moje velká chyba je, že se před ním podceńuju, to on nerad, vždycky nasadí stejný, takový jakoby nešťastně lítostný pohled a uraženě říká, že nemám takové řeči zapotřebí. Jo tohle zní hezky, jako by mu na mně i trošku záleželo, ale na druhou stranu on je takový seladón:D prostě se otočí za každou holkou.... a je na prsatý a mezi ty se stejně neřadím. a beztak že na hubený, neznám kluka mého věku, komu by se líbily špekatý holky. 

Tak to vypadá, že se budu dál potichu soužit, když ho potkám, dělat, jako by nic a přitom se těšit na příští školní rok, kdy budou maturity a pak už se třeba nikdy neuvidíme mě ta posedlost přejde.


Vlastně myslím, že ty kila navíc jsou mou největší překážkou, tak nějak podvědomně mu nechci udělat ostudu, že se do něj zamilovala "ta tlustá ošklivka"   Ano, když je někdo tlustý, je pro většinu lidí mého věku automaticky i ošklivý...bohužel. Možná, kdybych byla štíhlejší, řekla bych mu to dávno, protože bych se asi neměla za co stydět. Ale s tou mojí pneumatikou? mám se za co stydět...

tak, a teď musím rychle zmáčknou ten čudlík ZVEŘEJNIT, nebo to zas všechno smažu...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 zuzkahubne zuzkahubne | Web | 17. listopadu 2010 v 12:44 | Reagovat

Chápu tvé dilema, ale ten poslední mínus zapomeň ("ublížím mu, protože...), protože to je hrozná ptákovina. Stejně jako to o dělání ostudy, však jestli mu to řekneš (a jako že já myslím, že bys měla, protože tím se to definitivně rozsekne), tak to snad nebudeš dělat před smečkou kamarádů, ne? (navíc trvám na tom, že to není žádná ostuda). A jestli je to kamarád, tak myslím, že ho neztartíš, nanejvýš si ujasníte, že on v tomto směru nemá zájem (což ti jistě nebude příjemné, ale zase budeš vědět, na čem jsi). No jo, ale rozumím ti, jen na to nahlížím optikou nějakého toho roku života navíc, když jsem byla na gymplu, taky jsem tomu, co se mi líbil, nenašla odvahu to přiznat... ;-)

2 Míša Míša | Web | 17. listopadu 2010 v 12:58 | Reagovat

[1]: Jo, samozřejmě bych to neřešila před nikým jiným, ale tak jako já se svěřuju svým kamarádkám, on má taky své přátele a hlavně je taky dost ukecaný :D
Ale, převažuje u mě myšlenka, kterou jsi napsala i ty: " však jestli mu to řekneš (a jako že já myslím, že bys měla, protože tím se to definitivně rozsekne)"
Tak uvidíme...
(su fakt asi ještě malá nerozhodná a pitomá...)

3 přítelkyně přítelkyně | Web | 17. listopadu 2010 v 13:59 | Reagovat

myslím si, že by se nic nezměnilo ani kdybys byla superhubená, protože strach z odmítnutí je naprosto přirozený a asi každý má nějaký mindrák, pro který se bojí, že ho někdo odmítne (přece by nechtěl mě s obrovskym nosem/odstávajícíma ušima/ křivejma nohama...), je to jen o tom sebrat odvahu a jít s kůží na trh :-(
žádný náznaky ani narážky nemaji smysl, protože chlapi nemaji pro naše naznačování žádný dešifrační buňky, musí se na ně pěkně po lopatě..
komunikujete spolu po netu? co mu to říct online?

4 Míša Míša | Web | 17. listopadu 2010 v 14:11 | Reagovat

[3]: Říct mu to online mne už taky párkrát napadlo, vlastně s tou myšlenkou koketuju asi při každé konverzaci na fb :D

5 Oliverova Oliverova | Web | 17. listopadu 2010 v 14:45 | Reagovat

Milá Míšo, nezávidím ti situaci, máš ho pořád na očích a chová se k tobě hezky = nesplňuje to ani jednu podmínku, aby tu byla naděje, že to přejde (1. sejde z očí, sejde z mysli; 2. hodně ti ublíží).
Takže jediná naděje je, že potkáš ještě někoho jiného, ale to hrozí tím, že to skončí úplně stejně. Musíš si začít věřit a zkus se opravdu nezaujatě podívat na to, zda tě má rád víc než kamarádku. Já taky nikdy nebyla modelka, ale když jsem usoudila, že to mezi mnou a Oliverem nějakým způsobem "jiskří", tak jsem mu řekla, co k němu cítí, a byla to ta nejlepší věc, co jsem v životě udělala...

6 Míša Míša | Web | 17. listopadu 2010 v 18:10 | Reagovat

[5]: Tak jsem dlouho přemýšlela, co ti odpovědět, ale nenapadlo mě nic jiného, než klišé:  Máš naprostou pravdu. Na druhou stranu, já mám pořád o cca 10 kilo víc a to je myslím rozdíl v tom vnímání okolím... Ale já si prostě vypozoruju, jestli by to mělo smysl a rozhodnu se, zda mu to řeknu, protože máš pravdu, všechny máte pravdu :-)

7 skoricova skoricova | Web | 17. listopadu 2010 v 20:07 | Reagovat

Jako Míšo, musím se ti přiznat, že ačkoliv já vím a ty víš taky, že "ublížím mu tím, že se do něj zamilovala tlusťoška" je totální ne ptákovina, ale přímo pí...ina, tak já ti řeknu, že přesně tohle jsem si myslela taky.
Ono možná ho od tebe neodrazuje tělo, ale to, že máš přesně tohle v hlavě. Sama píšeš, že se ždycky na tebe ksichtí, když máš své slabé chvilky. Já se mu nedivím, nemáš to zapotřebí. Nemáš zapotřebí se shazovat. Ona sebeironie je půvabná věc, ale nakonec zjistíš, že tě nikdo nebere vůbec vážně. A jako partnerku už vůbec ne. Jo, já bych taky chtěla, aby byli mezi námi princové, kteří nás chytnou za ruku a vyvedou na světlo, jenže to je prostě klam, musíme si pomáhat samy. A pak, možná, za odměnu dostaneme i toho prince. Ale jenom pokud my sami zbortíme naše překážky, naše osobní strachy a zábrany a všechno, co nás brzdí v tom se cítit plnohodnotně.
Já ti pořád nejsem úplně přesvědčená o tom, že bys mu to měla říkat. Nevím, neznám tu situaci, nevím jak moc si tyhle věci bereš a jak na ně reaguješ. Já si jenom pamatuju, že když já si jednou něco malovala a pak se dozvěděla "ne", tak jsem byla v prdeli tři dny a vypadala mi půlka vlasů. Já to holt asi moc prožívám :-)
Nevím jak ti poradit, každopádně je ale skvělý, že v něm máš i kamaráda, to je velká výhra. Jenže ke vztahu je zapotřebí prostě jiskra a ta může přijít kdykoliv, nebo nikdy, nebo jí musíš pomoci, ale spíš bych to nechala na náhodě.

8 mgr-oplacana mgr-oplacana | Web | 17. listopadu 2010 v 22:49 | Reagovat

Míšo, bohužel ani klukům a chlapům v mém věku se baculky/ tlusťošky/ oplácané atd nelíbí. Stačí se jen tak mrknout třeba na seznamku...každej hledá štíhlou, ať je mu 16 nebo 60. Smutná pravda, ale chlapů, co chtějí mít za co chytit, je málo. I já mám momentálně nějakou stopku týkající se seznamování - moje sebevědomí se zavrtalo pod špeky a nemůžu ho vydolovat. Snad to do jara bude lepší. Držím palce ať se dobře rozhodneš. Měj se hezky a hlavu vzhůru!

9 Míša Míša | Web | 18. listopadu 2010 v 8:20 | Reagovat

[7]: Ano, to je přesně ono, je to ta největší pí..vina, co si můžu myslet, ale prostě to asi v tuhle chvíli napadne každého. A ona ta moje nerozhodnost spočívá hlavně v tom, že si nedovedu představit, jak bych se s tím ne vyrovnala, i když s ním počítám, jenže naděje, ta potvora, umírá poslední...

[8]: Necháme to času a snad se do toho jara srovnáme sami se sebou ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama